Appaloosa
Původ:
Appaloosa je americké skvrnité plemeno. Jako mnoho amerických plemen, i appaloosa je potomkem španělských koní, kteří byli dovezeni do Střední Ameriky a odtud se rozšířili na sever. Appaloosa by pravděpodobně vyhynula jako většina idniánských plemen, ale její skvrnité zbarvení, zděděné po španělských předcích, vzbudilo pozornost několika nadšenců, kteří plemeno zachránili. Oblíbenou oblastí pro chov koní byla chráněná a úrodná údolí řek Clearwater, Snake a Palouse.
Stavba těla:
Charakteristickým znakem appaloosy je viditelné bělmo kolem duhovky a nápadně pestře skvrnitá kůže kolem chřípí. Tělo appaloosy je kompaktní a hluboké s dobře klenutými žebry. Nohy jsou pozoruhodně korektní a silné. Kopyta jsou většinou svisle černě a bíle pruhovaná. Soudí se, že kopyta s tímto vzorem jsou mnohem pružnější. Žíně hřívy a ohonu tvoří obyčejně prameny a jsou jemné a řídké. To usnadňovalo pohyb mezi trnitými křovinami, na nichž hustý ohon uvázne. Délka krku je přiměřená tělu, kohoutek je výrazný, šikmá plec podmiňuje dlouhý, lehký a pružný krok.
Povaha:
Appaloosa je velmi učenlivý, ovladatelný a skromný kůň. Díky zděděné obratnosti v pohybu neschůdným terénem se velmi snadno učí všemu potřebnému pro ovládání dobytka, pro westernové ježdění, ale i pro skokové soutěže. Tito koně jsou velmi tvrdí, ale pracují s elánem a vůči člověku jsou poddajní a učenliví. Plemeno si uchovalo mnoho přírodních vlastností, například schopnost se skvěle se orientovat v krajině, vyhledávat vodu a také se vypořádat s přirozenými nepřáteli. Appaloosy jsou na pastvině zcela samostatné a nepotřebují valný dohled.
Charakteristické rysy:
U tohoto plemene se rozlišuje pět základních typů zbarvení. Je to leopard, zbarvený převážně bíle s tmavými vejčitými skvrnami po celém těle. Sněhová vločka je naopak tmavé zbarvení s bílými tečkami rozesetými po těle, nejhustěji na zádi. Jako deka se označuje tmavé zbarvení, kdy kříž a záď jsou buď bílé nebo skrvnité. Mramorový má drobné pestré skrvnky po celém těle. A konečně jinovatka má drobné bílé skvrnky po celém tmavém těle. Někdy se jako zvláštní typ udávají ještě dešťové kapky, kdy bílý kůň má po sobě velké tmavé skvrny kapkovitého tvaru.
Appaloosa má řídkou a chumáčovitou hřívu a ohon. Kůže je zejména na chřípí a na genitáliích drobně tečkovaná.
Jak je vysoký?
Moderní appaloosa měří v kohoutku 147 - 157 cm.
K čemu je nejvíce využívaný?
Původní appaloosy sloužily hlavně k jízdě bez sedla a k nošení břemen. Indiáni většinou nepoužívali uzdu, jen ohlávku a spoléhali spíše na dokonalý výcvik koně. Jejich moderní potomci však pracují jako kovbojští koně, neboť zdědili skvělý cit pro práci s dobytkem. Třebaže jsou poměrně lehcí, dovedou na lase udržet i těžkého býka. Jsou výborní i pro rekreační ježdění a všechny druhy sportovních aktivit, pokud nejde vysloveně o dostihové záležitosti. Jejich vytrvalost a houževnatost se uplatňuje zejména v distančních jízdách. Zvláště oblíbeni jsou u orgánizátorů turistických vyjížděk, protože se v každém terénu pohybují velmi jistě a jsou zcela spolehliví. Je zajímavé, že appaloosy zdaleka nejsou tak lekavé jako jiní koně. Odkud pochází?
Pochází z Ameriky.
Daleský pony
Původ:
Daleský poník je původní plemeno ze severovýchodní Británie - oblast Severního Yorkshiru, Northumberlandu a Durhamu. Choval se výhradně na východních svazích Pennin v Northumberlandu a v severním Yorkshiru. Plemeno má velmi hluboké kořeny, zřejmě je potomkem keltských poníků, kteří se dokonale přizpůsobili drsnému, skalnatému prostředí. Teprve v posledních sto letech ovlivnili chov velšští poníci, kteří poněkud vylepšili vzhled a chody těchto koní. V 50. letech 20. století chov dalesů značně upadl a plemeno bylo ohroženo vyhynutím. Naštěstí se právě v té době objevil zájem o turistiku na koních, pro kterou se poměrně vysoký a velmi silný dales (bez námahy uveze 100 kg) znamenitě hodí. To mu dopomohlo k novému rozkvětu. V určitém období se daleský poník stal i jatečním zvířetem a tehdy byl skutečně ohrožen vyhynutím. Jako turistický kůň si však získal oblibu a nyní se příležitostně používá i v zápřeži do lehkých kočárů nebo dokonce k místním vozatajským parkurům, kde projevil velkou obratnost, postřeh a díky své síle se snadno dostává i z ošidných situací.
Stavba těla:
Hlava je líbivá, široká v čelní části, s malýma ušima. Hrudník je velmi hluboký, jeho obvod je velký, žebra jsou dobře klenutá. Dales má krátký hřbet a velmi silná, široká, dobře vázaná bedra. Holenní kosti jsou krátké, jejich obvod je menší než 20 cm. Rousy jsou husté, poměrně jemné. Kopyta má tento poník vynikající.
Charakteristické rysy:
Dales je typický poník velkého formátu, s dlouhou hlavou, robustní stavbou, dlouhým hřbetem, což je upomínka na použití jako soumara, a s mohutnou zádí. Je to kůň známý silou a spolehlivostí, poměrně skromný, klidný, vnímavý a ovladatelný. Jako pracovní kůň je vynikající. Daleský pony je na poníka značně vysoký, v kohoutku měří 140 - 144 cm, je tedy větší než jeho příbuzný fellský pony. Zbarvení je zpravidla vrané s poměrně vysokým leskem, bývá to však i hnědák nebo tmavý hnědák. Vzácně se u něj objevují bílé znaky, které jsou však nežádoucí, takže se připouští jen malá hvězda na čele a bílé ponožky nebo korunky.
Temperament:
Dales je velmi citlivý, klidný a ovladatelný. Díky své vytrvalosti může absolvovat i velmi dlouhé turistické jízdy s dospělými i dětmi. Nepopíratelnou předností tohoto plemene je klidná, splehlivá povaha a nemalá odvaha, díky které se dokáže vypořádat s mnohými nebezpečnými situacemi na cestách i v horském terénu. Jako skvělý klusák dokáže za den urazit velké vzdálenosti a v terénu nikdy nezabloudí.
Jak je vysoký?
Daleský pony je na poníka značně vysoký, v kohoutku měří 140 - 144 cm.
K čemu se využívá?
Tento pony vznikl jako ryze pracovní plemeno a vysoce užitkové vlastnosti si přes všechny změny uchoval. Dnes je daleský poník spíše zvířetem sportovním, uplatňuje se jak v tahu tak v jízdě, ale hlavně v turistice.
Dartmoorský pony
Poník byl ovlivněn několika různými plemeny. Je tady dávné spojení se starými devonským nákladním koněm (Old Devon Pack Horse), pocházejícím z krve dartmoorského i exmoorského poníka, a také s cornish goonhilly poníkem. Oba už vyhynuli. Už ve 12. století se mohli uplatnit orientální anebo východní koně.
K mnohým plemenům, použitým v 19. století, patřili klusáčtí roadsteři, velští poníci, arabi, malí plnokrevníci a exmoorští poníci. V době vrcholící průmyslové revoluce byli na blata vysazeni shetlandští hřebečci, kteří zajistili produkcí důlních poníků. Tento postup měl však katastrofální následky, protože houževnatý dartmoor dobrého jezdeckého typu téměř vymizel. Následoval pokus zachránit plemeno přikřížením velšských horský ponyů, které zastupoval hřebec Lord Polo. Dartmoorský poník pochází z divokých blat a vřesovišť na jihozápadě Anglie a během své historie byl poznamenán četným křížením.
Stavba těla:
Hlava je malá a ušlechtilá, dobře zavěšená na krku. Nemá masité žuchvy. Uši jsou malé a pohyblivé. Holeň je krátká, dostatečně silná. Spěnky jsou velmi korektní. Záď je silná a svalnatá s husným, vysoko nasazeným ocasem. Končetiny a kopyta patří k nejlepším. Dartmoor se považuje za jedno z nejelegantnějších jezdeckých poníků na světě. Je také dobrým skokanem.
Charakteristické rysy:
Pony má vynikající temperament, proto je ideální na ježdění pro děti, nemluvě o jeho příjemných chodech. Pony se vyznačuje vynikajícími plecemi, které mají správný úhel. Proto má velmi dobré chody a podává vynikající výkony. Hřbet a bedra jsou silná. Díky vynikajícímu exteriéru má pony přirozenou rovnováhu. Podobně jako všechna britská domácí plemena i dartmoorský pony je tvrdý a zdravý. Poníci bývají hnědí, tmavě hnědí anebo černí. Chovatelská společnost nepřipouští strakaté zbarvení a neuznává nadměrný výskyt bílých odznaků.
Temperament:
Nejlepší zástupci tohoto plemene jsou odolní a kvalitní jezdečtí ponyové s hladkým, nízkým a pohodlným krokem. Jejich zdravá konstituce, inteligence a klidná povaha z něj číní ideální poníky pro děti.
Jak je vysoký?
Výška dartmoora nepřesahuje 124 cm.
K čemu se využívá?
Společně s velšem má dartmoor mezi pony jezdecké třídy výjimečné postavení a podstatně přispěl k vývoji britského jezdeckého ponyho. Je velmi populární i jinde v Evropě, v Belgii se tito ponyové dokonce zúčastňují dostihů. Úspěšně se kříží s plnokrevníky a araby a druhá filiální generace, připářována s plnokrevníky, poskytuje vrcholové koně pro cross-country nebo huntery pro soutěže příslušné kategorie.
Odkud pochází?
Plemeno pochází z drsných blat Dartmoorského lesa na jihozápadě Ang
Pochází z Ameriky.
Velšský horský pony sekce A
Původ:
Velšští poníci jsou pevně spojeni se zemí svého původu, s Walesem. Po staletí se chovali v horách a vysočinách. Za svůj jedinečný charakter a vytříbený pohyb vděčí neschůdnému terénu a nepříznivému podnebí své vlasti. Jejich konstituce a neobyčejně úsporné využívání potravy souvisejí se spásáním tvrdých třtinovitých travin a mechů, které představují jejich základní potravní zdroj. Velšští poníci jsou dnes tak populární, že se ve velkém počtu chovají po celém světě. Ve své domovině zůstávají jedinečnou součástí života na venkově.
V plemenné knize velšských poníků a kobů mu náleží sekce A, a protože jeho výšková hranice je 122 cm, je nejmenší ze všech čtyř velšských plemen. Tvoří základnu pro další tři typy a je odvozován od původních předhistorických britských poníků. Předky tohoto inteligentního poníka byli keltští koně, které údajně už Římané zlepšili orientální krví. Tvrdí se, že Caesar založil hřebčín u jezera Bala ve Walesu.
Stavba těla:
Hlava má štičí profil, velké výrazné oči a malé zahrocené uši. Pěkně utvářený krk je správně nasazen na pleci s šikmou lopatkou, hřbet je krátký a žebra dobře klenutá. Hrudník je hluboký a poskytuje dostatek místa mohutným plicím a srdci, které je v poměru s malou postavou ponyho velké. Záď je delší a jemná, ocas vysoko nasazený, nohy suché a pevné, holeně krátké a kopyta malá, kulatá, s tmavou, tvrdou rohovinou. Všechny chody jsou volné a bezvadné.
Charakteristické rysy:
Současný velšký horský pony má nevšední vzhled a mimořádně energickou akci, je inteligentní a vyniká vrozenou tvrdou konstitucí, odkazem po předcích, jejíž charakter vytvářelo drsné prostředí. Horský pony je nejúhlednější ze všech. Nesmí měřit víc než 122 cm a nesmí být strakatý. Nejčastější jsou bělouši, hnědáci nebo ryzáci. Co se týče chodů, exteriéru a tvrdosti konstituce, je velšský horský pony produktem prostředí, ve kterém odedávna žil. Těžký terén, nedostatek potravy a drsné klimatické podmínky způsobily že pony má vysoce účinnou konverzi živin - je schopen přežít na minimálních krmných dávkách.
Temperament:
Koník je velmi inteligentní, ohnivý, ale ovladatelný, odolný a odvážný.
Jak je vysoký?
Nesmí měřit víc než 122 cm.
K čemu se využívá?
Je to skvělý jezdecký pony, ale vyniká i v zápřeži. Vyváží se do celého světa a představuje jeden z nejlepších základů pro další chov koní, protože má neocenitelnou kvalitu kostí, pevnou tělesnou stavbu a neotřesitelné zdraví.
Odkud pochází?
Z Walesu, Velká Británie.
